Ivana Paukertová

Jsem odborný botanik na volné noze a zajímá mě všechno, co se týká rostlin. Dříve jsem se zabývala těmi léčivými, už devět let se věnuji rostlinám jedlým. Sbírám tradiční recepty, vařím podle nich a ráda to učím ostatní.

Mám sebraných tisíce receptů z různých částí světa, zajímá mě historické použití, ale třeba i staré příběhy a legendy. Sbírám jen k těm druhům, které rostou i u nás a sbírám také jejich výživové hodnoty a jejich možná rizika při nesprávném použití. Ta samozřejmě existují, ale naše matky nás už neučí, jak správně připravit žaludovou mouku nebo co je z toho lučního a lesního za syrova jedovaté. Mimochodem, i neuvařené fazole jsou toxické a z plodů bramboru si lze pořídit velmi slušnou otravu. A stejně jako u naší obvyklé zeleniny je potřeba naučit se správnou přípravu i u té divoké. Někdy se na to zapomíná, na svých kurzech to pokládám za nedílnou součást znalostí ke každému druhu. Podobně jako záměny.

Všechny tyto vědomosti představují zapomenuté bohatství našich předků, málokdo si dnes uvědomuje, z čeho všeho se dříve běžně vařilo. Třeba ještě před 70 lety se v některých částech Slovenska neprodával kmín, protože ho všichni sbírali na louce. Dovede si to dneska někdo z vás představit?

Zajímají mě i osobnosti, které se věnují jedlým rostlinám po celém světě - v okolních zemích i v Americe je to činnost velmi populární, dávné tradice se obnovují a poslední dobou tato vlna konečně přichází i k nám. V některých jiných zemích nebyly nikdy přerušeny, jako například ve Středozemí nebo asijských zemích.

O jedlé rostliny jsem se začala zajímat krátce poté, co jsem se rozhodla pro botaniku – to bylo zhruba když mi bylo jedenáct nebo dvanáct. Bylo to tehdy, když jsem zjistila trapnou a velmi choulostivou věc, totiž že znám kytky líp než učitelka. V té době bylo jen pár knížek, něco zálesáckého jako Elsner, něco z Ameriky jako Dva divoši a Dagmar Lánská. Internet leccos změnil, a když jsem objevila databázi Plants For a Future, kde jsou stovky a stovky jedlých druhů, posadilo mě to na zadek. Bylo to, jako by mě někdo pustil z malého pokojíku do celého velkého domu. Když jsem pak začala vyhledávat tradiční použití a recepty k jednotlivým druhům, posadilo mě to na zadek podruhé. Bylo to jedno Aha! za druhým a mnoho několikahodinových extází. Jako by mě někdo pustil z jednoho domu do celého světa.  

První kurz poznávání léčivých rostlin jsem měla někdy před rokem 2000, to jsem ještě běhala s letáčkama po zdravých výživách, a tenkrát to fungovalo. Od roku 2015 pořádám každoročně kurzy o rostlinách jedlých a zájemce lákám na vlastní stránku. Dělám i ochutnávky divokých rostlin a jídel z nich, protože chutě máme každý z nás trochu jiné a mě zajímalo, co na to budou říkat ostatní. S těma jsem začala v roce 2008 a mám jich za sebou více než 30, řada z nich byla jako doprovodný program festivalů, dvě z nich na Ekofilmu, další na festivalech Aromaterapie a bylinky, Uprostřed, Ghettofest, Udělej most. Ráda také zakončuji ochutnávkou přednášky nebo kurzy a měla jsem už i vycházku s ochutnávkou k premiéře divadelní hry. Na ochutnávkách chuť bodujeme a komentujeme, a některé komentáře jsou opravdu velmi překvapující, například „Jako když olizuju známku“.

Od začátku března též provozuju kanál na YouTube o jedlých rostlinách.

Napsala jsem kdysi dávno knihu Přírodou za léčivými rostlinami a jsem spoluautorkou Divokého zelináře. V plánu jsou i další knihy, a kdybyste někdy náhodou potkali šéfkuchaře s michelinskými hvězdičkami, tak mu prosím dejte vědět, že roztouženě dychtím s jedním takovým napsat českou Foraged Flavour. Nebo český Herbier gourmand.

Zvláštní znamení: nutí moderátory České televize ochutnávat plevel (Dobré ráno, Sama doma)

Pokud pořád nemáte jasno co jsem zač a co dělám, můžete si přečíst jednu referenci na můj kurz: Paní botanička…tsss.

Tak se na vás všechny těším, co všechno spolu uvidíme, naučíme se, uvaříme a ochutnáme!