Jak se nebát strachu (přednáška)

„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“

Gilbert Pierre Cesbron

Dobře ho známe.

Drží nás za nohu, když chceme jít, nutí nás k překotné aktivitě, když bychom se potřebovali zastavit a v klidu pracovat. Nutí nás říci mile ANO, když bychom nejraději vykřikli NE. Nutí nás hledat si výmluvy, kličkovat, zuřivě argumentovat, hájit se a leckdy i lhát. Dokáže roztřást náš hlas i žaludek, když se to nejméně hodí.

Kdo to je?

Náš strach.

Často mu tak neříkáme, leckdy si vůbec neuvědomíme, že je tu. Umí se mistrně skrývat.

Možná proto, že ho sami nechceme vidět.

Léta jsem věřila, že je to nejlepší způsob, jak se s ním vypořádat. Přehlížela jsem ho. Až jsem se dotkla hranice toho, co bylo mé tělo ochotné ještě snášet. Pak jsem konečně pochopila, že jsou i jiné cesty, které jsou vlídnější pro mě i můj strach.

Tak jako my toužíme po zájmu a pozornosti od těch nejbližších, touží po tomtéž naše tělo a v něm i naše pocity. Stačí v sobě probudit zvídavost malého dítěte a zkoumat, co se to uvnitř děje.

Učím se od svého strachu jako od moudrého učitele. Pokud mu pozorně naslouchám, prozradí mi, co důležitého mi právě chybí. Pomáhá mi porozumět, kdo jsem. Vážím si ho, jako důležité součásti mojí vnitřní navigace, která mě spolehlivě vede životem.

Těší mě sdílet své zkušenosti, protože mohou pomoci najít cestu k sobě i ostatním, třeba zrovna vám.

Chcete-li si přijít poslechnout mé vyprávění nebo si se mnou povídat o něžném světě emocí a potřeb, jste vítáni.

 

Koučka, lektorka a přítelkyně strachu Helena Kurzweilová

 a 

organizátor workshopu: Jarmila (Jarka) Klimešová