Tereza Hrubá

Nelituj toho, co jsi udělal, ale jen toho, co jsi neudělal.
Divadlo směřuje k sebepoznání, k otevření, k uvolnění. Divadlo nemá hranice, nejsou
v něm pravidla ani žádná omezení. Proto můžeš být volný a sám sebou.
 
Umění se věnuji od malička. Rodina mě vedla ke zpěvu. Zpívalo se u nás pořád. K
herectví mě dovedla zcela přirozená touha po sebepoznání. Líbilo se mi být každou
chvíli někdo jiný. Byla to forma hry.
 
O tom jsou i naše kurzy. Nedáme vám manuál, jak správně mluvit nebo jak správně
vyjadřovat své emoce. Nebudete se tu cítit jako ve škole. Naprosto přirozeně a volně
vás navedu na směr, kterým cítím, že můžete jít a že vám to neublíží, ale rozvine.
Budeme si hrát, poznávat sami sebe, v kolektivu, ale i jednotlivě. Je jen na vás kam
se necháte vést. Máte možnost volby. Nemusíte dělat vůbec nic. Můžete jen být.
Poznáte, kde je hranice vaší komfortní zóny. Pravděpodobně budete i mile
překvapeni.
 
Práce s lidmi mě naplňuje. Líbí se mi to přátelství, které se tak nenásilně touto
formou vytváří, nebo taky to, jak se zastaví čas.
K této práci jsem se nedostala studiem pomocí školského systému, nicméně navedly
mě k tomu životní zkušenosti. Lidé vždy odchází spokojení, usměvaví a s velkou
motivací. Troufám si tedy říct, že to mě opravňuje k tomuto povolání.
 
Vystudovala jsem herectví ve Zlíně, se skvělou praxí na profesionální scéně. Několik
let jsem pobývala v zahraničí, kde jsem hrála divadlo na výletních lodích. Mám ráda
cizí jazyky, cestování, knihy, přírodu a tanec. Když člověk cestuje a poznává, otevře
mu to oči, že lidé jsou různí, individuální, a že nic není špatně. Člověk se nemusí za
sebe stydět, mít předsudky. Já si řekla, že tyto moudra, musím využít pro vedení lidí
a ukázat tomu strachu, že se ho prostě nebojíme a dokážeme cokoliv.