Tereza Baltag

Jmenuji se Tereza a jsem psycholožka a psychoterapeutka. Aktuálně se věnuji zejména online terapii a koučování, která je vhodná zejména pro "lidi v pohybu", tedy ty, kteří nemají čas trávit hodiny dojížděním za terapeutem, případně jim není příjemná představa sezení v ordinaci psychologa. Online terapii vyhledávájí zejména lidé, kteří mají nedostatek času nebo často cestují. 

Psychoterapii a koučování se věnuji již více než pět let, a mám za sebou přes 1000 hodin praxe v oblasti poskytování individuálních konzultací. Pracuji empaticky a s citem. 

K online terapii mě přivedla životní změna, kterou bylo přestěhování do Berlína, kde aktuálně žiji. 

V roce 2010 jsem ukončila magisterské studium jednooborové psychologie. Dále jsem se pět let učila psychoterapii v rámci akreditovaného sebezkušenostního psychoterapeutického výcviku v dynamické psychoterapii, určeného pro budoucí profesionály v oblasti psychoterapie. Právě zde jsem se mohla naučit nejenom to, jak se psychoterapie dělá, ale sama na sobě jsem si mohla "osahat", zda terapie funguje nebo ne. V mém případě rozhodně zafungovala. Také díky sebezkušenosti s psychoterapii nyní žiji mnohem kvalitnější a spokojenější život.

Bylo to náročné, ale stálo to za to. Sama sobě nyní lépe rozumím, a proto také lépe rozumím i ostatním, a vztahům ve svém životě.

Ráda pracuji také s menšími skupinami lidí. Co člověk, to nová perspektiva a inspirace pro řešení problémů.

Absolvovala jsem také kurz rodinného poradenství a krizové intervence, a po téměř 5 letech praxe s poskytováním individuálního poradenství a terapií jsem se rozhodla poskytovat  konzultace online.

Terapie vs. poradenství (koučování)

Studium psychologie, které jsem absolvovala v roce 2010, vás opravňuje k poskytování poradenství. Psychologové se tak mohou věnovat např.

• Rodinnému poradenství
• Poradenství v oblasti partnerských vztahů
• Poradenství ve školním prostředí aj.

Já jsem se například věnovala poradenství pro lidi závislé na tzv. tvrdých drogách a alkoholu (v této oblasti také dokončuji výzkum v Berlíně) a také poradenství rodinnému.

Poradenství bývá na rozdíl od terapie často kratší a zaměřuje se zejména na přítomnost. Koučování je zaměřené zejména na osobní růst. Na rozdíl od terapie se nemusí tolik času věnovat minulosti klienta, a jejím paralelám k přítomnosti. To je ale pro některé problémy nezbytné - některé problémy, podle mého názoru, tedy vyžadují terapeutickou perspektivu.

Proto se někdy stává, že klient přichází s poradenským problémem - např. nemůžu se rozhodnout, zda dát výpověď v práci. Poradce se s klientem věnuje tématu, a snaží se dospět k rozhodnutí. To se často podaří. Během poradenství se ale přichází na to, že klientův problém s rozhodnutím souvisí s tím, jak se k němu rodiče chovali v dětstvtí. Problém se tedy utvářel dlouhou dobu, jde hluboko do minulosti. Tam je taky nutné ho řešit, pokud se nemá v budoucnu opakovat. V tento okamžik bych já tedy doporučila, pokud chce klient problém odstranit trvale, terapeutický přístup. 

Další podstatný rozdíl vnímám v podstatě vztahu mezi terapeutem a klientem. Dlouhodobá dynamicky orientovaná terapie se většinou neobejde bez reflektování vztahu, který je mezi terapeutem a klientem (jak se při terapii cítíte, co při ní prožíváte apod.), zatímco při poradenství nebývá vztah hlavním nástrojem změny - tím jsou spíš dobře formulované otázky (které ovšem nesmí chybět ani při terapii).

Koučování je termín, který se začal používat zejména v posledních letech. V každé zemi je situace ohledně postavení koučů jiná. Například v Holandsku, kde je legislativa nejjasnější, může být koučem kdokoliv - lépe řečeno, měl by to být člověk, který je v daném problému alespoň o krok před Vámi. Koučové se často vymezují proti poradenství tak, že na rozdíl od poradců "neradí". Ovšem ani poradenství většinou není o poskytování přímých rad a tedy přebírání zodpovědnosti za klienta (někdy jsou však konkrétní rady a doporučení na místě). Z toho důvodu vnímám poradenství a koučování jako do značné míry dva podobné směry, s tím rozdílem, že v rámci institucí musí mít člověk vykonávající poradenství vystudovanou vysokou školu, v Česku tedy psychologii, a kouč bez vzdělání by tuto profesi v rámci institucí vykonávat nemohl. 

Tak to vidím já :)

Kolik existuje koučů, poradců, psychologů, tolik existuje přístupů. I v rámci samotné terapie se najdou velmi odlišné přístupy (například se velmi liší terapie behaviorální od té dynamické apod.).

Důležité je najít toho, kdo ví, co dělá. Najít toho pravého pro Vás.

Terapeuta by podle mého názoru měla jeho práce bavit, měl by se systematicky vzdělávat a svou práci konzultovat (tzn. navštěvovat pravidelně supervize). Snažím se tyto principy dodržovat, a zatím to funguje :)

 

 

Pokud Vás zajímá něco dalšího, neváhejte mne kontaktovat.