Jak na dětský pokoj

Spaní, relax, zábava, práce. Jako rodiče máme na tohle všechno většinou téměř celý byt. Máme ložnice, pracovny, kuchyně, pohodlné gauče, někdy šatny. 

Děti mají vlastní pokoj. JEDEN POKOJ kam se musí vejít všechno. Často ještě sdílený se sourozencem. A my, rodiče, chceme přece jen to nejlepší. A tak na sebe klademe vysoké požadavky a jsme pod tlakem stereotypů, které nám nutí mít plně vybavené pokoje pro novorozence a batolata, cpát dětem psací stoly s nástupem do prvních tříd. Ze všech stran na nás útočí články “deset věcí, které potřebujete mít v dětském pokoji” a vyvolávají v nás pocit, že pokud je nemáme všechny, jsme na nejlepší cestě vychovat z dítěte buď mrzáka (protože nemá senzorický koberec) a nebo slepce, když nemá první půl rok života kolem sebe kontrastní kartičky.. 

A já tomu říkám dost. Nebo alespoň: Klid, nic vám neuteče. Protože nikdo z těch lidí, kteří píší takové články nezná ani vaše dítě ani vás. Nezná vaše potřeby, vaše přání ani limity. Ať už ty prostorové nebo ty finanční. Pouze se v nás, rodičích, snaží vzbudit dojem, že něco zanedbáváme, když nemáme pro dítě houpačku nebo domečkovou postel. 

Proto vás zvu na kurz, kde středobodem jste vy a vaše děti. Společně projdeme všechno co potřebujete a chcete do pokoje dostat. Zjistíme, zda je opravdu nutné tam mít všechno. Ujasníte si co je nutné mít hned a co může počkat. Uděláte si moodboard (koláž vybraných prvků, které se v pokoji objeví) a sjednotíme styl. Podíváme se nabídky nábytku pro děti i možnosti výroby na míru nebo svépomocí. Vysvětlíme si potřeby dětí v určitém věku. Řeknu vám, že čím víc úložných prostor = tím víc zbytečných věcí vám domů přijde, ale i to, že knížky v “montessori” knihovnách mají smysl.

A věřte nebo ne, ale u dětských pokojů, víc než kde jinde platí, že méně je více.

Těším se na vás. Marta