Kristýna Hrazdilova

Jmenuji se Kristýna a mám dva psy. Přesněji řečeno feny – skoro třináctiletou bíglici Sáru a dvouletou borderku Kofolu.

Takhle krásně to kdysi začínalo... Sára se dožila téměř 14 let, Kofole jsou už 4 roky, spolužiji s dalšími dvěma psy, několik dalších více či méně pravidelně hlídám nebo s nimi běhám. Zbytek nechám jak je - Sára měla a vždycky bude mít v mém životě nazastupitelné místo:

Jako každé dítě jsem chtěla psa a jako většině mi to rodiče nedovolili. Když mi bylo 18, tak jsem od sestry dostala štěňátko. Moje představy o tom, že to bude super parťák pro život, bude se mnou všude chodit a vůbec to celé bude perfektní, braly postupně za své. Bez jakýchkoli zkušeností se psy jsem u Sáry narážela na její loveckou vášeň, neutuchající apetit k jídlu a spoustu dalších vlastností, které kolidovaly s mými představami.

Po roce marného snažení o výchovu a výcvik jsem se vydala na náhodně vybraný cvičák, kde jsem narazila na trenérku Martinu Vaškebovou. Po absolvování dvou kurzů základní poslušnosti (ano, jeden nám nestačil) jsme se pod jejím vedením začaly věnovat agility (parkur se psem), které se stalo mou celoživotní vášní. V následujících devíti letech jsem objevila kouzlo psího světa a některé jeho zákonitosti (pes neposlechne jenom proto, že to chci; unavený pes, hodný pes). Později jsem začala výcvik psů studovat i v teoretické rovině a dostala se postupně až k pozitivní motivaci a pořízení druhého psa. Největším zdrojem informací a inspirací je mi Kanaďanka Susan Garrett. Psi jsou mým životním stylem, důvodem ke každodennímu pohybu, společníky téměř kdykoli i strážci mého psychického zdraví.

Kofolu už jsem si pořizovala cíleně na agility, na rozdíl od Sáry jsem vybírala pečlivě. Všechno jsem měla promyšlené dopředu a všechno je nakonec trochu jinak (ale agility se věnujeme naplno, k tomu i poslušnosti a obranám a nakonec i canicrossu). Sára byla a je úžasným psem s neskutečným množstvím elánu a nekonečnou studnicí blbých nápadů, Kofola je torpédo, kterému to občas rychleji běhá, než myslí. A já jim za to děkuju.

A proč kurz? Abyste i Vy mohli být se svými psi spokojenější (a oni s Vámi). Nemám patent na psy, nemám řešení pro všechno, ale chci se podělit o své zkušenosti (jak ty pozitivní, tak ty negativní) a ukázat Vám, že to jde i jinak. Ani mí psi nejsou dokonalí, ale snažíme se.