Antonín Mika

Abych to shrnul - miluji dobré jídlo, mám rád snooker, Japonsko, Guitar Hero, ping pong a svého nalezeného a zachráněného kocoura Chatona.

A miluji Photoshop.
A fotografování.
A vše kolem toho…

Momentálně se věnuji především výuce Photoshopu, a to od soukromých individuálních lekcí, až po online videokurzy, které naleznete na webu http://profiphotoshop.cz/ pod položkou KURZY. Kromě toho můžete sledovat můj Youtube kanál, kde najdete desítky tutoriálů zdarma ke zhlédnutí: https://www.youtube.com/user/photoshopoveorgie

Nejnovější videokurz:

Vzhledem k mému občas až fanatickému detailismu se také věnuji produktové fotografii, kde je žádoucí, aby vyfocený objekt vypadal co možná nejlépe a potenciálního zákazníka na první pohled oslnil. Ve volném čase fotím prakticky vše, nejraději přírodu, lidi, architekturu a jídlo.

Učím se a držím krok s těmi nejlepšími v oboru, jako jsou například Scott Kelby, Terry White, Joe McNally atp. Ale to nejdůležitější ze všeho je, že fotografování a Photoshop opravdu miluji a dovedu si o něm povídat dlouhé hodiny. O tom se ostatně můžete sami přesvědčit, když se zúčastníte některého z mých kurzů.

Příběh podle skutečné události

Jak Tonda k Photoshopu přišel

O existenci Photoshopu jako takovém jsem věděl poměrně brzy, ale poprvé jsem se s ním naživo setkal až na střední škole. A to díky nezodpovědnému panu učiteli výpočetní techniky, který místo vyučování stínal hlavu svého kamaráda. Samozřejmě ve svém počítači pomocí Photoshopu.

Šel jsem okolo zrovna ve chvíli, kdy už měl jeho hlavu zkopírovanou na zemi v kaluži krve a původní hlavu se chystal vyretušovat. To mě zaujalo. Najednou začal nějakým kolečkem mazat onu hlavu – ale nejenomže ji mazal, ale zároveň ji překreslil naprosto detailními větvemi s listy, jako kdyby tam za tou hlavou byly odjakživa! Byl jsem fascinován. Jak je to možné? Jak ten program může vědět, co bylo ve skutečnosti za hlavou toho dekapitovaného nešťastníka?

Šokovalo mě to tak moc, že jsem okamžitě překonal rozpaky z toho, že pan učitel místo výuky stíná hlavy, a zeptal se, jakou černou magií tenhle grafický editor disponuje. Pan učitel očividně rozpaky také netrpěl, protože byl ohromně rád, že se někdo zajímá o to, co právě dělá.

A tak jsem se dozvěděl, že Photoshop ve skutečnosti nevyrobil žádný temný černokněžník, ale že to záhadné zmizení hlavy učitel udělal tak, že prostě nejdříve v obrazu zvolil místo jako zdroj kreslení – tedy větve s listy, a pak zkopíroval již existující pozadí z druhého konce fotky přes kamarádovu hlavu. Zíral jsem, jak jednoduché a přitom geniální to je. A pan učitel jen těžko skrýval, jak je na sebe hrdý a jak se těší, až svůj výtvor ukáže své oběti.

Doma jsem okamžitě sedl k počítači, připojil se na vysokorychlostní internet 56 kilobajtů za vteřinu a stáhl jsem nejnovější a nejnelegálnější verzi Photoshopu 7…