Vojtěch Konečný

Touha vyprávět vlastní prožité příběhy mě v létě 2014 vyhnala na první cestu po Balkáně, od té doby jsem v pohybu. Vyjadřuji se především skrze texty a fotografie, mým hlavním dopravním prostředkem se stalo stopování. Jeden z mnoha následků tohoto kroku bylo i nedokončení vysoké školy, na kterou jsem se poté už nevrátil. Svého rozhodnutí nelituji, školy se mi dostalo v jiné podobě.

Během své cesty jsem potkal lidi z různých států, odlišných vyznání a představ o uspořádání světa. S některými jsme dokonce ani nehovořili stejnými jazyky, přesto jsem se jen málokdy setkal s neporozuměním. Ať už šlo o náhodné řidiče u cesty, ukrajinské vojáky, syrské a afghánské uprchlíky, rumunské ovčáky s jejich psy, politiky, squattery, domorodce z amazonské džungle či chorvatské spoluvězně.

Věřím na život mimo krabici, ve které jsme byli vychováni. Bez půjček, hypoték, kariéry, společenského postavení, gauče a televize, věcí, které nás svazují a berou nám svobodnou vůli. Po stopování je mým druhým nejoblíbenějším dopravním prostředkem skateboard, který kromě zimního období nedám z ruky. Tím začíná i končí součet věcí, k nimž se cítím zavázán. V současnosti se živím na volné noze jako copywriter, přispívám do magazínu VICE a spoluorganizuji Lowcost Race, závod v nízkonákladovém cestování (čti v autostopu) po Evropě.