Michal Chládek

Jsem amatérský truhlář, který se posledních 10 let věnuje tradičnímu ručnímu řemeslu.

Jako kluka mne bavila práce se dřevem, dostal jsem pár kusů nářadí a dokonce hoblici, ale nikdo mne neučil s ním zacházet. Z nápadu jít studovat truhlařinu sešlo a dnes jsem tomu rád. Vystudoval jsem VŠ a živí mě úplně jiná profese, ale když jsem si nechal postavit dřevěný dům, moje láska ke dřevu se znovu prodrala na povrch. Díky renesanci tradičního ručně dělaného řemesla v posledních letech a dostupnosti informací o něm na internetu, jsem získal spoustu znalostí a dovedností, které bych dříve jako člověk mimo obor sháněl jen obtížně.

Nositeli tradice jsou už dnes jen amatéři. Pouze ti mohou věnovat nekonečně času a úsilí rukodělné práci, tak jak se dělala staletí před průmyslovou revolucí, aniž by museli myslet na to, jestli je to uživí. Profesionál musí sekat kuchyňské linky, stoly, komody apod., jako Baťa cvičky a nemá čas vzít do ruky hoblík, nabrousit ho a vyhoblovat povrch tak hladký, že nemá srovnání s žádným strojem. A když do toho proniknete, dostanete se, jak říkají sportovci, do "zóny", kde není nic krom vás, nástroje a materiálu. Vnímáte ho hmatem, očima, sluchem i čichem...

Jakmile dokážete vyrobit něco vlastníma rukama, přináší to nejen hrdost, ale je to svým způsobem anarchie. Protože se vzpíráte systému, kde musíte pracovat, abyste vydělali peníze a ty peníze utratili za to, co si lze vyrobit...