Psaní je posedlost i terapie

Napište svůj příběh, vypište se ze svých starostí.

Stačí jen odhodlání, blok a tužka.

Každý kdo píše, čerpá ze svých životních zkušeností. Zaznamenává a rozvíjí to, co se dozvěděl od svých přátel, nebo když zašel na pivko do své oblíbené hospůdky.

Psaní je dokonalý únik od každodenních starostí a stresu, který nás obklopuje. Zkuste to! 

Přijďte a seznámíte se zajímavými lidmi, kteří se chtějí naučit něco víc o psaní, a přitom se chtějí bavit :)

 

Trochu vám přiblížím náplň kurzu:

Velmi důležitý je notýsek! Tam si zapisujte situace, které vás zaujmou. S takovými událostmi se setkáváte každý den, ať je to v samoobsluze, v tramvaji nebo na lavičce v parku. Je dobré sledovat chování lidí kolem, je to opravdu inspirující. Není nic lepšího než každodenní komické a někdy i tragické situace. Prostě co vás zaujme, to zapište, nebo namluvte na diktafon.

Teď se podíváme na psaní jako na terapii. Někomu stačí pokec s kamarádem nebo kamarádkou u sklenky vína, nebo popovídání se sousedem či sousedkou přes plot. Někdo má svou vrbu na tenise, nebo zajde na fotbálek. Někdo to ale drží v sobě. Často se stává, že lidé kteří nám připadají bezstarostní a zábavní, mají těch svých trápení víc, než kdo jiný. Pěkně si je střeží, pod svými betonovými slupkami uvnitř. Tady může pomoci psaní. Prostě nemyslet na to jak píšu, ale všechno co vám běží na mysli, slovo od slova dávat na papír. Z vlastní zkušenosti vím, že to pomůže, člověk se uvolní a pak své starosti vidí jinak. I tyto poznámky mohou být dobré pro dějové linky, které si později vytvoříte.

A kde vezmeme postavy? Kde je dobro, musí být i zlo. Bez toho není příběh, ať je to detektivní román, nebo pohádka. Na workshopu probereme archetypy postav, ale hlavně se naučíme jak vytvořit postavu, která se postupně vyvíjí. Např. pěkně postupně se o našem hlavním hrdinovi dozvíme, že se jmenuje Roman, bydlí s kamarádem v pronajatém bytě. Je vysoký, tmavovlasý a tmavooký. A co víc? Má na bradě jizvu, když jako dítě spadl z koně, miluje máminy omáčky, nejvíc kuře na paprice a hrozně rád hraje tenis. Šíleně se bojí pavouků a tady si musíme uvědomit, že když dáme informaci, musíme uvést, proč se bojí pavouků. A zasáhne tato informace do našeho příběhu? Jaké má vlastnosti a co je jeho negativní stránkou. Nic není černé nebo bílé a nikdo není jeno dobrý, nebo jenom zlý...

A teď postavíme příběh. Sami si zvolíte, zda bude psát povídkovou knihu či povídku do časopisu. Co třeba novelu nebo román?

Všechny tyto žánry mají svá pravidla. Ať je to počet postav, nebo počet dějových linek. Struktura příběhu je přesně daná a my si řekneme kolik procent nám má přibližně zabrat úvod do děje, kdy přichází první zápletka a jak vygradovat příběh. Závěr nám musí rozplézt celý příběh tak, aby čtenář/ka našel odpovědi na své otázky, a pak si řekl: "Teda to bylo skvělé, musel/a jsem to dočíst a zapomněl/a jsem uvařit věčeři! Ale stálo to za to!"

Povíme si, jaké slovní druhy používat a jaké raději vynechat. Jak zrychlit a zpomalit děj. A co přechody? Přece nemůžeme jít z místnosti do místnosti a neustále zavírat a otvírat dveře.

Pozor korektury jsou důležité, a někdy bývá míň daleko víc! Hlavně začínající autoři mají často sklony ke zbytečně dlouhé popisnosti a protahování děje. Poslouchejte svého redaktora :)

Je toho hrozně moc, co Vám můžu předat. Psaní je úžasná věc a nejlepší na něm je, že začít můžete v deseti letech, jako malý kluk či holka, a nebo až jako starší dáma v letech.