Broušení nástrojů

"Tenhle můj nůž už neukrojí ani chleba," postěžoval si mi jednou kamarád. No dobře, začali jsme radou, aby si koupil zubatý nůž na pečivo. Jenže co ten původní nůž, který by se byl býval hodil na zeleninu, kdyby ale nebyl úplně tupý. Tak jsme ho nabrousili a za chvíli nůž holil chlupy na ruce. 

Na svém druhém kurzu o zpracování dřeva se potkávám s otázkou, jak se to či ono brousí. Je to klíčová dovednost pro řadu oborů. Truhláři si dláta a hoblíky brousí každou chvíli, kuchaři by s tupými noži taky moc práce neudělali. Řetěz na pilu si hobby uživatelé většinou nechají brousit od profíka, který na to má stroj, ale dřevorubci vědí, že když po každé vyjeté nádrži benzinu řetěz přebrousí ručně, mohou strojní broušení velmi dlouho odkládat.

Broušení není žádná raketová věda. Jen to chce pár věcí vědět a mít nějaké vybavení. Sám jsem toho mínění, že učit někoho pracovat s věcmi, které si nejspíš sám nepořídí, protože jsou drahé nebo těžko dostupné, je v celku na houby. Sám nepoužívám brousné kameny za tisíce korun, a proto se u mě naučíte pracovat s věcmi za pár kaček. Výsledek bude perfektní. 

Co si odnesete? 

Hádám, že si asi přinesete něco vlastního, co by mělo být ostré. Nejen že si to ostré odnesete, ale budete si to umět nabrousit sami. Budete také vědět, co k tomu budete potřebovat, kde to sehnat a za kolik. A chce to nemít přehnaná očekávání - kvalitní ostří lze vyrobit jen na kvalitním nářadí. Nůž z tržnice za stovku bude šmejd vždycky a brousit ho můžete jak chcete. 

O čem si budeme povídat?

Jak se kalila ocel? Zápotockého necháme stranou, ale ocel ne. Bez základních vědomostí o tom, co to vlastně ocel je, jaká různá složení má, jaká je její tvrdost atd. se nikam nepohneme. Znalost materiálu je klíčová pro to, abychom materiál nezničili. Dále si povíme o tom, že brousky jsou přírodní a syntetické a jejich výhody a nevýhody. Také není na škodu vědět, že brousky mají různou hrubost. A rovněž to, že o brousek je také třeba se trochu starat. Přidáme i něco o tom, jak vlastně řezání funguje. Ono totiž, když mi na první pohled není jasné, jak, proč a kde břit nástroje vniká do materiálu, tak nástroj jen těžko nabrousím. 

Co budeme dělat? 

No přece brousit. Co s rukama, jaké má být držení těla, jaká technika se volí pro různé nástroje... Kdy je možné a vhodné použít stroje (kotoučová, pásová či úhlová bruska) a jak na to, abychom nezničili sebe ani nástroj? 

Co umím a co ne?

Nejlépe znám nástroje na opracování dřeva. Tedy hoblíky, dláta, pily a další. K tomu prakticky jakékoli nože od kuchyňských až po armádní. Dále zahradní náčiní - sekery, kosy, nože do sekaček atd. Specifickou disciplínou jsou řetězy motorových pil. Další velmi svéráznou oblastí jsou břitvy. Jejich broušení je vskutku trochu alchymie, ale řekneme si jak na to, když vás to bude zajímat. 

Co naopak nepůjde, jsou nástroje vyžadující přesné strojní broušení. To jsou například nože hoblovek a protahovaček, čelisti pákových nůžek a další podobné věci. Hodně poškozený řetěz pily je také vhodné svěřit strojům. Jelikož žádný stroj na přesné broušení nemám, tak vám s tím těžko pomůžu. Ale klidně napište a já vám odepíšu, kam takový nástroj odnést. 

Specifická disciplína jsou vrtáky. Brousím si je sám, ale vím, že tady mám hodně mezer a spoustu oblastí k prozkoumání.

Co si vzít s sebou?

V prvé řadě to, co chcete brousit. Nemáte? Nevadí, u mě se toho povaluje dost. Při broušení se nepochybně ušpiníte, takže si vezměte oblečení, kterého vám nebude líto. Hodně si ušpiníte ruce. Solvinu sice máte v ceně kurzu, ale ani ona nezvládne všechno a pár dní budete mít trochu černo za nehty. Nezapomeňte ochranné brýle. Na ruční broušení je sice nepotřebujete, ale když bychom pouštěli nějakou brusku, tak vás k ní bez brýlý prostě nepustím (sice jsou to vaše oči, ale moje odpovědnost). 

Jak dlouho to trvá?

Na celý den si s broušením nevystačíme. Odhadem tak tři hodiny podle toho, co všechno budeme brousit.