Jan Charamza

Ahoj, jsem Honza :) 

Od útlého dětství a ještě útlejší postavy, společně s totální neohrabaností v počátcích, sportuji. Nebyl jsem to super akční dítko, které má schopnost mizet během 0,001 vteřiny z dohledu. Naopak, kam mne rodiče posadili, tam jsem seděl. Rohlík a kakao k tomu a byl jsem nesmírně, skoro až vesmírně spokojený. Hlavně žádný stres. Proto mne asi rodiče šoupli v pěti letech na Judo, kde jsem strávil notnou řádku dalších let (občas se také dost silně stresoval) a s tím přišlo pár změn. Neochota stresovat se mi zůstala dodnes. Z výše vyjmenovaného jako to jediné. Nejsem už dítě, po třicítce mám i s tou útlostí čím dál větší práci a z neohrabaného jsem se stal ohrabaným. V gymnastu jsem se bohužel neproměnil, ale naučil jsem se hýbat natolik, aby mne pohyb samotný bavil a přinášel mi radost. 

V poslední době koketuji, zatím naneštěstí jen nárazově, se psaním. To mne totiž baví také. A tak se snažím to spojovat jak jen to jde. Hýbu se a pak o tom píši. Píši a pak se musím hýbat, abych z té židle nezkoprněl. Rád absolvuji různé pohybové kurzy, výuky nových dovedností a vůbec mám tak nějak rád novoty a změny a pestrost. Kdyby to měla být jen pravidelná přestavba nábytku doma, splní to alespoň částečně mé potřeby pohybu a změny a klidně o tom pak napíši svědectví z první ruky. Proč také ne, že ano?

Není potom divu, že když jsem náhodou zabrousil na tento web, naucmese.cz, jal jsem se vyplňovat svůj první kurz. Co bude dál? Uvidíme, teď je teď.

Když bych se měl popsat, asi bych se trochu podceňoval, mívám to ve zvyku. Je to nepraktický zvyk a proto se popisovat nebudu. Mohu ale říct, že jsem hodný, to je dobrá vlastnost, ne? Hodný a mám rád lidi. Bývám ochotný a mám smysl pro humor. Smysl pro humor se mi vlastně na sobě samém ze všech mých skvělých vlastností líbí ze všeho nejvíc. Na druhém místě by pak byla skromnost.

Živím se již poměrně dlouho jako osobní trenér a občasně utíkám za změnou. Tu k obsluhování na baru v Anglii, tu k náhodné manuální brigádě, tu k prodeji suplementů v obchodě. Pestrost a změny, pamatujete? 

Strašně rád cestuji! A ačkoliv jsem poměrně plachý jedinec, takový prapodivně pokroucený introvert s extrovertními sklony, moc rád poznávám nové lidi a o to víc se mi líbí, když mluví jazykem, který absolutně nepobírám. Není totiž nic lepšího, než se učit nenásilně, přirozenou cestou. Sedět nad slovíčky a šprtat? Ne, to ne, prosím. Ale procházet město tisíce kilometrů od mé domoviny a snažit se přitom porozumět náhodilému ochotnému průvodci, to je jiná, to je totiž zábava.

Život je zábava. A učíme se aktivitami samotnými. Neexistuje učení se hře na kytaru a poté hra samotná. Existuje pouze učení se hraním na kytaru. takže hrajme dámy a pánové, hrajme co to dá.

S úsměvem, 

Honza