Ian Taylor

Jmenuji se Ian Taylor a jsem lektorem zážitkové anglické konverzace v kuchyni Cookin´ English. Kurzy probíhají ve skvělých prostorách gastronomického centra KULINER v Brně. Na webu www.kulinerplus.cz je uveřejněn krátký rozhovor s mojí maličkostí. Můžete si přečíst, jak jsem se ocitnul v Brně a jak vlastně vznikl nápad spojit angličtinu s vařením:

Odkud pocházíte?
Narodil jsem se a dětství jsem prožil v nejvýchodnější části USA, v Bostonu. Každou volnou chvíli jsem strávil na blízkém poloostrově Cape Cod. Užívali jsme si tehdy s kamarády ty krásné bezstarostné chvíle, potulovali jsme se po pláži a zažívali dětská dobrodružství. Moc rád na tu dobu vzpomínám.

Jaké je tradiční jídlo v regionu, kde jste vyrůstal?
Samozřejmě to souvisí s tím, že jsem vyrůstal blízko moře. Hodně jsme jedli ryby a mořské plody na všechny způsoby, ty mám pořád velmi rád. Ale mým absolutním favoritem je humr.

Co Vás přivedlo do Brna?
Během studií jsem každé léto pracoval v rybí restauraci, kde jinde, než na Cape Code. V té době žilo na poloostrově poměrně hodně Čechů, spřátelil jsem se s nimi. Zalíbila se mi česká mentalita. Češi jsou bezprostřední, nezkazí žádnou srandu, umí si vždy poradit. Přátelé mě pozvali do Čech, tak jsem jel. Původně jsem zde chtěl strávit pár měsíců, užít si a jet zase zpátky. Ale zalíbilo se mi v Česku tak, že už jsem zůstal. Několik let jsem žil v Praze a pak se přestěhoval do Brna za přítelkyní. A v Brně jsem se oženil, cítím se tady doma.

Co máte nejraději z českých jídel?
Přestože máme v Americe tradici přípravy barbecue ribs neboli grilovaných žeber, já miluji chuť těch českých. Dokonce si myslím, že v obyčejné české hospodě umí ty žebra připravit lépe, než ve vybrané americké restauraci. A není to jen můj názor, když za mnou přijedou přátele z Ameriky a já je pozvu na žebra, tvrdí totéž.

Jak dlouho učíte angličtinu?
Vyučování angličtiny mě živí už 10 let, dávám hlavně soukromé lekce, učím i ve firmách. Pracoval jsem pro jazykovou školu a také jsem 8 let učil v soukromé mateřské škole. A posledních 5 let se věnuji projektu, který mě velmi baví, lekcím vaření v angličtině CookInEnglish.

Jak vznikl nápad spojit výuku angličtiny s vařením? 
Anglická konverzace v učebnách škol mi vždycky připadala trochu nepřirozená, studenty to vlastně ani moc nebavilo, byla to pro většinu z nich jen další z nutných povinností. A protože mým koníčkem bylo odjakživa vaření, recepty, ochutnávání nových jídel, nákupy nových ingrediencí, napadlo mě jednou, že tu konverzaci zkusíme udělat v kuchyňce a u toho si něco uvařit. Studenti byli nadšení a chtěli potom každou hodinu vařit. Takový byl začátek mého projektu CookInEnglish, od té doby jsem už samozřejmě musel ujít velký kus cesty.

V čem vidíte největší přínosy pro studenta, který absolvuje Váš kurz CookInEnglish?
Největší pokroky vidím u tzv. věčných začátečníků. Pro ně je nejhorší se odhodlat a přijít na první kurz. Pak ale zjistí, že v tak přirozeném prostředí, jako je kuchyně, ve skupině lidí se stejnými zájmy, se nemají vůbec čeho bát. Překonají strach mluvit a zdokonalují se v angličtině úplně snadno. Ideální je přijít na kurz opakovaně. Klienti s pokročilejší angličtinou si užívají atmosféru kurzu, učí se nová slovíčka a fráze nejen z oboru gastronomie a ještě se dobře baví. Největší radost mám, když některý z mých receptů se stane oblíbeným rodinným jídlem.

Jaké jsou Vaše tři největší lásky k Brnu?
Moje lásky číslo jedna v Brně jsou moje česká žena a také mí dva malí synové, kteří nám dávají momentálně pěkně zabrat.
Další mojí velkou láskou je centrum Brna, konkrétně část kolem Jakubského náměstí. Miluji ty ulice s restauracemi a bary, anglicky tomu říkáme string of pubs, mají jedinečnou, neopakovatelnou atmosféru. Mým oblíbeným podnikem je Bar, který neexistuje, myslím že určil směr mnoha brněnským barům, které vyrostly okolo.
A třetí láskou je čtvrť, ve které bydlím, Černá Pole. Je to nejpříjemnější místo, kde jsem kdy bydlel. Klid, čisto, všude blízko, co více si ještě přát?