Stoupání do literárního nebe

Vážení účastníci prvního Literárního Festu, když jsme se v září 2014 potkali s Adamem a začali vymýšlet tematický vzdělávací festival, přišlo nám spojení Naučmese a Literární akademie jako zajímavý nápad.

Měli jsme ale spoustu obav, protože tohle nikdo z nás ještě nikdy nedělal. Nicméně jsme pevně věřili společné myšlence, která by mohla obohatit další lidí.

Po čtyřech měsících intenzivních příprav jste se nám odvděčili rekordní účastí (150!), skvělou atmosférou a jedním dnem, na který budeme minimálně rok rádi vzpomínat.

Literární Fest 2015 byl o úspěšném překonávání sto dvaceti jedna schodů rozložených do čtyř pater. To vše za účelem sebevzdělání a poznání skvělých lidí.

Vezměme to ale pěkně od podlahy

Přízemí: Registrace a šatna
Tohle místo si všichni dobře pamatujete. Nejen usměvavé slečny, ale i téměř povinný alkoholový doping při odchodu. Tady všechno začalo i skončilo, zde sídlil první a poslední dojem celého festivalu.

1. patro: Přesunutý kurz meditace
Zastavení, kde jste mohli meditovat, nabrat dech a stoupat zase nahoru.

2. patro: První kurzy
Ve druhém patře to už pomalu začínalo žít – dva lektoři a nevyužitý automat na kávu. Proč si taky dávat něco instantního, když můžeme stoupat výš, že?

3. patro: Káva, čaj a další kurzy
Většina z vás nám ráno, prakticky ihned po příchodu, pokládala otázku: „Kde je tady kafe?“ Ranní obrovská fronta se znovu utvořila téměř každou pauzu, což nás utvrdilo v tom, že pojízdná kavárna Čekárna byla dobrá volba (Standa zdraví!).

Trochu neplánovaným zpestřením se stal stánek s čaji. Okukoval jsem bedlivě, že i ten se vám moc líbil. (Díky, Adame, za tenhle nápad! A veřejná omluva za to, že se mi ta myšlenka zprvu úplně nepozdávala.) Pokud pomineme doplňování teinu a kofeinu, tak i ve třetím patře samozřejmě sídlily další kurzy.

4. patro: Jídlo, aula a ještě více kurzů
A jsme tu! Komu vyhládlo, byla tu pro něj k dispozici děvčata z Cafe Bazaar se spoustou sladkých i slaných pochoutek.

Aula – zahájení, zakončení, zařazení Pikachua do soutěže a nezapomenutelná after párty.

Večer pracoval DJ Adam tak svědomitě („Nedáte si ještě víno?“), že se nám ani do Lucerny „za písničkou“ nechtělo. Kdo chyběl na after párty, o hodně přišel. Ale to už snad každý ví…

Za celý den jsem neopustil budovu Literární akademie a můj krokoměr naměřil skoro osmnáct tisíc kroků. To znamená, že jsem šel více než sto dvacetkrát nahoru a dolů (kuřák, no).

Snad podobné je to, pokud se člověk něčemu novému učí – většinou je nutné smířit se i s potem a klesáním, které potom zase znamená možnost stoupat. Doufáme, že i vám to neustálé zdolávání schodů k něčemu bylo!

A pokud jste si všimli oslovení na začátku, objevilo se tam slůvko „prvního“.

Je rozhodnuto, další Literární Fest bude. Letošní výstup do čtvrtého patra byl totiž jen začátek a my budeme moc rádi, pokud se k nám za rok (někteří znovu) přidáte!

Tak zase příště!
Za organizační tým,
René Nekuda

P.S. Co o festivalu napsali samotní účastníci si můžete přečíst: tady, tadyhle, tuhlenc, tu tež nebo nakoukněte semhle či támhle.