Eva Kudrjavceva Malenová

Mám ráda jazyky. Vystudovala jsem ruštinu a němčinu na brněnské Filozofické fakultě. Ruštinu jsem tam dotáhla na maximum. Za nejvyšší kompliment považuji, když se mě rodilí mluvčí ptají, jak dlouho už v Česku žiju. Doma mluvíme převážně rusky.

Můj příběh

Neřešila jsem moc, co budu dělat po střední škole. A překvapilo mě, když konec střední školy skutečně přišel. Zkusila jsem přijímačky na vysokou a nedopadlo to. Pustila jsem se do své němčiny v ročním placeném studiu. A učení mě najednou chytilo, objevila jsem nový svět. Na poslední chvíli jsem se začala učit rusky, abych mohla studovat germanistiku.

Na přijímačky sice moje znalosti stačily, ale po prvním semestru na brněnské Fildě bylo jasné, že na rusistice nemám, co dělat. Dostala jsem záchytné lano - tzv. děkanský termín a odklad zkoušky do dalšího semestru. Tehdy jsem začala pořádně makat. A vydřela jsem to.

Pak jsem odjela do ruského Iževsku na stáž a objevila úplně jiný svět i způsob výuky. Zamilovala jsem se do ruských písní Bulata Okudžavy a začala o nich psát diplomku. Mezitím jsem stihla stáž v německém Marburgu, kde jsem si v hlavě porovnala studium ruštiny v němčině.

Ani po úspěšné diplomce o ruských písničkářích jsem ale neměla dost. Objevila jsem ruskou literaturu pro děti - svět pohádek Gennadije Cyferova, příběhy Jurije Kovalja a mnohé další. A tak jsem se pustila do doktorského studia. Začala jsem překládat, tlumočit, soukromě učit ve firmách, jazykovkách i individuálně.

Po ukončení doktorátu jsem začala učit ruskou literaturu na Pedagogické fakultě MU na Katedře ruštiny. Začal kolotoč přípravy přednášek, cestování po konferencích a výukových pobytů v zahraničí. Největší výzvou byly přednášky v ruštině pro rodilé mluvčí. A největším komplimentem tehdy byla otázka, odkud že z rusky mluvícího Pobaltí pocházím.

Beru život i učení jako výzvu. Vím, jak je těžké do cizího jazyka proniknout, když Vám nejdou samy. Ráda se podělím o svoje vydřené tipy a triky.